Devět pražských mostů jako na dlani
Známou fotku pražských mostů přes Vltavu můžete vcelku bez problémů pořídit od Hanavského pavilonu na Letné - pokud se teda probijete přes ostatní fotografy a turisty :) Ovšem ještě lepší výhled, a to i na Pražský hrad, poskytuje vedlejší budova a přilehlý park. Tam se ovšem tak snadno nedostanete. Jedná se totiž o Kramářovu vilu, sídlo premiéra.
Vila se otevírá veřejnosti většinou jen na významné státní svátky. Při návštěvě je tak dobré počítat s trošku delším postáváním ve frontě. Letos máte šanci se do sídla premiéra podívat ještě 17. listopadu. Komentovaná prohlídka vás zavede do třech sálů vily, kde se ovšem nesmí fotit, a pak na zahradu, ve které se můžete volně pohybovat a strávit v ní kolik času chcete. A že je čím se kochat :)
Vila samotná je zajímavým mixem různých architektonických stylů. Našli byste tady prvky novobaroka, secese nebo byzance. Projektantem budovy s 56 místnostmi byl vídeňský architekt Friedrich Ohmann. Ten vilu navrhl pro politika, rusofila a pozdějšího prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře a jeho ženu Naděždu, která pocházela z carského Ruska a jejíž vkus se projevil především v interiérech budovy. Stavba vily trvala čtyři roky (1911 - 1914) a bylo na ní spotřebováno více než 430 tisíc cihel nebo přes 16 tisíc dlaždic.
Jen účet za hrubou stavbu bez vybavení interiérů se vyšplhal na 800 tisíc tehdejších rakouských korun. Pro představu - za první republiky byl roční plat předsedy vlády 70 tisíc korun, úředník si za stejnou dobu přišel zhruba na čtvrtinu.
Kramářovi ve vile ale nepobývali celoročně. Na léto odjížděli na své sídlo na Krymu, kde se mohla Naděžda potkávat se svými čtyřmi dětmi z předchozího manželství a další vilu si nechali postavit v Kramářově rodišti ve Vysokém nad Jizerou. Karel Kramář byl později zatčen a vila tak zůstala na pár let opuštěná.
V roce 1938, po smrti manželů, kteří společně děti neměli, vilu na přání Karla Kramáře získala Společnost dr. Karla Kramáře, která se měla starat o politikův odkaz. Ta ji pak pronajala Národní galerii. O deset let později byly veškeré spolky rozpuštěny a jejich majetek propadl státu. Tak se vila dostala do správy Úřadu předsednictva vlády a sloužila pro ubytování významných státních návštěv. V roce 1991 byla budova prohlášena za kulturní památku a mezi lety 1994 - 1998 zrekonstruována.
